Podruhé jsme dostali důvěru od pořadatelů Jirky a Ladi Zapletalových a mohli zopakovat úspěšnou předloňskou show. Dvojí třináctka v datu a ročníku motosrazu nám přinesla štěstí i smůlu, a to například v podobě opět skvělého sobotního počasí stejně jako předloni, ale i v podobě malého zpoždění, holt dopravní nehoda dokáže paralyzovat dopravu v širokým okolí, no a na pořízení vlastního vrtulníku budem muset odehrát ještě pár koncertů ;-). Na tomto koncertu jsme poprvé zahráli setlistovou novinku We Are The Metalheads, hymnu legendárního největšího rock-metalového festivalu na světě Wacken Open Air, kde se Doro jakožto němka cítí jako doma...

Opět o nás bylo skvěle postaráno, výběr z řízečků velikosti sloního ucha, guláše, KVZ a jiných dobrot, šatna, dvoulůžkový pokoj pro naše členy mimovepřovské. Jednu malou změnu jsme ale zaznamenali, tu však netušíc předem vychytal Tom, který v jednom supermarketu ulovil ostatní lihovinu z Božkova zvanou rum s příchutí kávy a musím říct, že ten se teda ujal. Díky zásobě z vlastní zahrádky jsme tak šikovně předešli nedostatku lihovin v průběhu koncertu, na které jsme byli z předloňska od publika zvyklí. Možná jsme tak předešli degustaci produktů jisté trávící likérky ;-). Výhled z podia na smrky mi opět připomněl doby pionýrské, které s rudým šátkem v tomhle táboře osobně pamatuju, ale tehdy nebyly smrčky větší než já :-). Po koncertu jsme navázali kontakt s některými, i archivními, kamarády, pořešili nesmrtelnost brouka a podobná vážná témata, a ve čtyři ráno nám konečně těla upadla do horizontálu se zahájením protestního spánku.